Nejdůležitější částí tábořiště (hned po kuchyni :-)) je prostor před stany. Tady míváme nástupy, při kterých vyvěšujeme vlajku. Hrajeme zde hry, máme zde nástupy na jídla, děti zde tráví polední klid a je to takový středobod všeho dění.
Nástup máme každý den ráno a večer.
Ráno probíráme to, jaká byla noc. A večer vyhlašujeme hry a řekneme si, co budeme dělat další den.
Na táborový oheň máme speciální místo, kterému říkáme táborový kruh. Kolem ohně jsou 2 kruhy z kamenů. Pokud jsou tyto kruhy zavřené, tak do nich nikdo nesmí vstoupit. Běhen táboráku se ale kruhy párkrát otevřou, aby mohl vstoupit tzv. ohnivec. Ten potom oheň upraví, aby lépe hořel.
Táborák je 3x za tábor. První, prostřední a poslední den.
U táboráku nejvíce zpíváme a hrajeme na kytary.
Do táboráku se nesmí svítit baterkou a házet do něj jakékoliv věci.
Tohle je místo jenom pro nás vedoucí. Zde se totiž odehrávají super tajné věci. Vyhodnocování soutěží, jezení, odpočívání, debatování a hlavně večerní porady.
Bohužel ne, na sezení jsou často věci, které se děti musí dovědět v ten správný čas. A ne dřív. 🙂
V dřevníku se děje přesně to, co byste očekávali. Připravuje a skladuje se tam dřevo. A to hlavně do kuchyně a do umývárky.
Dřevník v tzv. náletu. V lese, který je hned u tábořiště.
Samy radši ne. V dřevníku je riziko pádu dřeva. Ale vedoucím to samozřejmě není problém. 🙂
Kouzelná boudička kousíček od dřevníku, skrývá velice kouzelné věci. Bohužel kouzelné věci bývají často velmi tajné a jinak to není ani s věcmi v kydovce. Ale zkrátka funguje jako takový sklad věcí.
Každý tábor si zde s dětmi sedneme k ohni, opečeme si špekáčky, popovídáme si a samozřejmě si i zazpíváme.
U kydovky se také chystají fakule, kterými se zapaluje táborák. Cca 1 metr dlouhý klacek, chrasí a smůla. A ano, občas se stane, že smůla, kterou roztápíme ve starém hrci začne hořet. 😀
Na tábořišti jsou tyto 4 velké stany, které jsou naproti malým stanům. První stan napravo, je gala. V tomto stanu je většina našeho táborového materiálu. Zbylé stany nám pomáhají děti rozdělit do týmů i když venku prší.
Ano, často hrajeme kdy, kdy musí být děti originální při nějaké tvorbě. Stany skvěle slouží k tomu, že na sebe děti nevidí a "neopisují" od sebe.
Děti většinou vědí, co se v gale skrývá, ale ne konkrétně. Opět je to z toho důvodu, aby si nezkazily příběh tábora. 🙂